Nové kalhoty? Jaké trendy nás čekají v obchodech

Katalogy dámských kalhot ovládá retro nejrůznějšího stylu. Na přehlídková mola se vracejí střihy, kterým se všichni dlouho už jen smáli. Tak přivítejme zpátky mrkváče, lacláče a bermudy… Jak se v nich vyznat a máme na výběr, když nám tyhle typy kalhot nesluší?

Oversized kalhoty letí a jsou pohodlné

V jednom má aktuální móda jedno bezvýznamné plus. Zdá se, že se vrací zpátky od stísněných modelů k maximálnímu pohodlí. A platí to i pro kalhoty a džíny. Na scénu nastupují zpět osmdesátkové mrkváče, kterým se také jinak říká mom jeans. Mají vysoký pas, nohavice se postupně zužují, a aby byl retro nádech tuplovaný, dole jsou stažené gumičkou. Mrkváče se rozhodně nehodí pro všechny. Kdo je neumí nosit a kombinovat, měl by raději sáhnout po jiných kalhotách.

Comeback zažívají i džíny do zvonu, tedy tak zvané flared jeans nebo jejich mírnější verze bootcuty. Hodí se pro dámy, které potřebují zamaskovat silnější lýtka. Hezky upoutávají pozornost k zadečku, ale je lepší vzít si k nim boty na vyšším podpatku.

Ženy, které mají v sobě kus rebelky, můžou vsadit na klučicí vzhled pomocí boyfriend jeans. Jsou široké, pohodlné, nad kotníky ohrnuté a záměrně nedbalé. Padnou spíše štíhlým postavám, ale dobře skombinovat je můžou i rozměrnější typy. Inspirací pánským šatníkem čpí i straight džíny, které jsou rovné od shora až dolů a ocení je i buclaté ženy.

Tím ale výčet širokých nohavic nekončí. Zdá se, že čím širší, tím lepší. Letošní trendy ovládly i lacláče a široké střihy ve stylu montérek. Všechny mají výhodu, že se ženy nemusí trápit ve stahující džínovině a řešit nějaké to sousto k obědu navíc.

Šířka nesluší každému

Ale co když se do mrkváčů a zvonáčů znovu navlékat nechceme? Přiznejme si to, nejsou to kalhoty, které by lichotily každému. Žádný strach, protože široké nejsou jen nohavice, ale i móda a je v ní dostatek místa prakticky pro cokoliv. Takže ani slim a skinny džíny nepatří do popelnice, i když by se mohlo zdát, že jejich obliba začíná ustupovat. Svoje milovnice ale budou mít úzké kalhoty neustále, protože jsou praktické, univerzální a především zůstávají ženské. Slim džíny jsou přiléhavé, ale neobepínají lýtka tak urputně jako skinny. Tmavé barvy opticky zeštíhlují nohy a prodlužují postavu, takže se hodí i pro baculaté či drobnější postavy. Kdo potřebuje zvýraznit pozadí, může nechat práci na džínách s push-up efektem.

Odložme na chvíli denim

Džíny jsou nesmrtelná záležitost a nikdy se z garderoby nevytratí. Přesto můžeme sáhnout i po jiných materiálech. Naštěstí i v tomto směru máme mnoho na výběr. Osvědčeným materiálem je len, který v létě chladí a v zimě zahřívá. Oblíbené jsou i bavlna, viskóza, satén či syntetické látky jako polyester. Tyto kalhoty se výborně hodí jako varianta k sukním. Během horkých dní v nich není takové vedro jako v džínovině a ocení je i ženy, které se potřebují oblékat slušivě a decentně do práce.

Populární jsou „kulotky“, tedy široké kalhoty se zkrácenými nohavicemi. Ty sluší spíše vysokým postavám a botám na podpatku. Trendy jsou i tzv. joggers, připomínající tepláky. Se šňůrkou u pasu i dole na nohavicích se řadí opravdu spíš mezi sportovní look, ale elegantnější varianty můžou s podpatky a slušivým topem v klidu obstát i v kanceláři. Na podobně sportovní vlně plují i cargo kalhoty se spoustou kapes.

Prodlužte životnost svých kalhot

Zvykli jste si na určitý druh kalhot a oni je pak přestali vyrábět, protože módním návrhářům se změnili chutě? Naučte se o svoje kalhoty správně pečovat, aby vám vydržely déle. Základem je znát jak přistupovat k jakým materiálům. Zatímco bavlna je odolná i pro časté praní, viskóza se začne srážet a měla by se prát jen na 30 stupňů. Jemné látky jako satén a hedvábí je potřeba vždy prát na speciální program.

Co říkáte na aktuální nabídku dámských kalhot vy? Máte s výběrem kalhot problémy, nebo vám padne cokoliv?

Kovárna

Bouda Kovárna v Obřím dole

Bouda Kovárna v Obřím dole
Bouda Kovárna (německy Bergschmiede) stávala na jihozápadním svahu Sněžky v Obřím Dole na cestě z Pece pod Sněžkou na Sněžku ve výšce cca 1 030 m nad mořem.Původně to byla horská kovárna pro potřeby důlní činnosti, v mapách doložena od roku 1568. Později byla střídavě využívána pro potřeby důlní činnosti a turismu. V roce 1979 byla bouda zbourána a již nebyla obnovena. Důlní dílo stejného jména, které se nachází poblíž boudy, je od roku 2004 zpřístupňováno veřejnosti. Prohlídky pořádá Česká speleologická společnost Albeřice, objednávky zajišťuje informační centrum Veselý výlet.

Liščí bouda

Liščí bouda v zimě
Liščí bouda patřila mezi nejpřednější hřebenové boudy v Krkonoších, jak co do kapacity, tak co do úrovně služeb až do svého zániku roku 1948, kdy vyhořela a již nikdy nebyla obnovena. Liščí bouda se nacházela pod Liščí horou na louce opět pojmenované podle zrzavého zvířete, tedy na Liščí louce. Dnes na Liščí louce stojí Lyžařská bouda a bouda Prvosenka.Pod Liščí horou provozovali ve své chalupě Zinneckrové již před rokem 1900 hospodu. Stavení ležící v nadmořské výšce 1250 m. n. m. koupil roku 1908 Johann Fisher, rodák ze Zadních Rennerovek. Z prosté chalupy postupně vybudoval jeden z největších hotelů v Krkonoších. Johann Fisher dříve pracoval jako pasák dobytka na Hamplově boudě. Nakonec se mu podařilo zakotvit na Luční boudě u rodiny Bönschů, kde pracoval jako domovník a měl příležitost poznávat všechny stránky a tajemství provozování horské boudy v Krkonoších.
Liščí bouda na staré pohlednici
Později Johann Fisher přistavěl ještě mohutné levé a pravé křídlo. Po rozšíření měla Liščí bouda 75 lůžek, telefonní spojení, centrální vytápění, koupelny s tekoucí studenou i teplou vodou a dokonce garáže. Navštěvovali ji zejména zámožní hosté z Prahy, kteří přijížděli vlakem do Svobody nad Úpou.

Lyžaři před Liščí boudou Johann Fischer jako jedenasedmdesátník roku 1939 zemřel a jeho bouda ho přečkala jen o devět let. Po roce 1945 byla bouda stejně jako ostatní zkonfiskována. Liščí bouda z nezjištěných příčin do základů vyhořela 1. července 1948, vedoucí boudy Jan Duben v předchozích letech působil na jiných dvou boudách (Havlově boudě a Výrovce), které shodou okolností také v době jeho působení vyhořely.

Rennerova bouda

Rennerova bouda se Sněžkou Rennerova bouda se nacházela na Bílé louce v Krkonoších na svahu Luční hory v nadmořské výšce 1400m. Kolem vede Stará Bucharova cesta ze Svatého Petra po svahu Kozích hřbetů k Luční boudě. Po boudě na Sněžce to byla druhá nejvýše položená bouda v české části Krkonoš.Bouda byla postavena bratry Ignácem a Augustem Rennerem. Tento rod přišel z Alp v době okolonizace Krkonš v 16. století. U nájemníků Luční boudy, kteří byli blízkými příbuznými, stavba vyvolala obavy z konkurence. Stavbě se proto snažili zabránit. Došlo to až tak daleko, že jednoho z bratří hodili do jámy na hašení vápna.

Rennerova bouda

Na místě Rennerovy boudy zbyly jen základy
Byla to typická letní bouda. Hlavní stavební materiál byly dřevěné trámy těsně sesazené se spárami vyplněnými mechem, zatřenými jílem, zevnitř obložené prkny, která byla použita i na podlahu. Část stěn byla kamenná. Návětrné stěny severní a západní byly pokryté šindelem. Střecha byla zatížena kameny. Pro zmírnění odporu větru neměla štíty.

Rennerova bouda a Vysoké kolo na horizontu

Rennerova bouda a Vysoké kolo na horizontu
V létě zde bylo ustájeno až 40 kusů hovězího dobytka, který se pásl v okolí boudy. V roce 1880 byla přestavěna na celoročně obyvatelnou boudu a byla vybavena hostinskými pokoji. V roce 1886 byla přistavěna typická krkonošská veranda s výhledem na Bílou a Čertovu louku. V roce 1899 a 1906 následovalo další zvýšení ubytovací kapacity. Později odkoupena bratry Bönischovými z Luční boudy, čímž dlouholetá rivalita skončila.V době všeobecné mobilizace byla bouda obsazená hlídkami československé armády. Po mnichovské dohodě armáda boudu 2. října 1938 opustila a bouda stejně jako nedaleká Luční vyhořela. V době okupace započal pan Gustav Bönisch novou výstavbu, postavil hrubou stavbu bez střechy, stavbu však nedostavěl. V roce 1950 byla stavba rozebrána. Materiál z boudy byl přemístěn k boudě Výrovce pomocí vojenské lanovky.Po boudě zbyla plošina se zbytkem základů a vyvěrající pitný pramen.

Klínová bouda

Klínová bouda

Bývála Klínová bouda, nyní je na jejím místě pitný pramen
Klínové boudy (německy se nazývaly Keilbauden) jsou odlehlá enkláva v Krkonošském národním parku. Rozkládají se na jižním svahu na louce nad Klínovým potokem asi jeden kilometr západně od Bufetu na rozcestí a tři kilometry jihovýchodně od horní stanice lanové dráhy Svatý Petr – Pláně. Louku křižuje několik značených turistických cest. Názvy Klínové boudy a Klínový potok mají údajně svůj původ v historické výrobě dřevěných klínů, které se používaly v blízkých dolech.
Většina chat sloužila historicky jako obydlí a hospodářství zde žijících obyvatel. V době největšího rozkvětu zde žilo několik desítek obyvatel a Klínové boudy byly samostatnou obcí s vlastním starostou. Obyvatelé byli především německé národnosti. Po druhé světové válce se díky odsunu německých obyvatel enkláva téměř vylidnila. Některé domy se postupně přeměnily na soukromé chaty, některé sloužily jako podniková rekreační zařízení a další se staly majetkem sportovních klubů.V 70. a 80. letech 20. století byly chaty poměrně hodně navštěvovány. V té době byly atraktivnější především díky omezeným možnostem cestování do zahraníčí a omezeným možnostem sjezdování. V důsledku odstranění těchto omezení po roce 1989 a navíc generační výměny docházelo od roku 1990 k postupnémi snižování návštěvnosti.Nejvýše položenou chatou byla Klínová bouda, která vyhořela v roce 1970. Na jejím místě je dnes studánka a přístřešek pro turisty.

O Krakonošovi

V chladných, větrných a tajemných Krkonoších vládne od nepaměti horský duch a patron hor Krakonoš. Zjevuje se v lidské nebo zvířecí podobě a trestá každého, kdo se do jeho horské říše odváží s nekalým úmyslem. Je to království v létě zelené, v zimě bílé a cestičky pro poutníky za krásami Krkonoš jsou měkce vystlány v létě mechem, v zimě sněhem.
Půjde se vám těmi stezkami bezpečně, vždyť je to království spravedlivého vládce. Vousatý Krakonoš tu spravedlivě vládne pro tvory dvounohé stejně jako pro čtyřnohé, pro chlupaté, pernaté i pro ty zelené, kořeny spjaté se zemí.
Je to království se všemi náležitostmi, jaké má správná pohádková říše. Má podzemní jeskyně plné truhlic s poklady, které střeží permoníci a draci, má čarovné zahrádky vonného a léčivého kvítí, kde tancují o půlnoci víly a bydlí skřítkové.
Kdo však zákony hor přestoupí, květiny natrhá, či vodě nebo zvířeti ublíží, toho stihne Krakonošův hněv. Mocným kouzlem bude viník proměněn ve zvíře, strom či kámen a bude bloudit v horách navěky. Ty, jenž horské přírodě pomáhají, štědře odmění drahými kameny, zlatem a životním štěstím.

Labská bouda bude ze dřeva, beton už nefrčí

Nevěříte? No upřímně já moc taky ne, ale píšou to na iDnesu. V posledních pár letech jsem četl o budoucí podobě Labské boudy mnoho článků, ale žádný plán na přestavbu se dosud nezačal realizovat.

Labskou boudu prý čeká zateplení a to né ledajaké. Obložení boudy má být dřevěné. A na místo topnými oleji se bude na Labské topit dřevem což s jásotem vítají ochranáři z KRNAPu. Dřevospalující kotle se mají začít montovat v létě, dle Kláry Sovové z firmy AEZZ, která provozuje Labskou boudu a vlastní také Luční boudu. Zásoby dřeva na topení budou přímo z Krkonoš. To je jasné, nač nosit dříví do lesa, že.

No, jak sami vidíte, Labská bouda má nemalé plány s rekonstrukcí vnější podoby boudy. Ve vnitřních prostorách už přestavby k lepšímu započaly a sice bufet je v novém kabátku a pár pokojů také prošlo rekonstrukcí. V plánu je prý i sauna. No proč ne, já sice nepatřím mezi saunomilce, ale věřím, že se zájemci najdou, jinak by saunu nestavěli, že:-)

Pro blízkou budoucnost je v plánu i kompletní rekonstrukce restaurace, kde jsem teda nikdy nebyl, ale rád vám o tom napíšu článek na blog, až se na Labskou zase podívám. Plány mají tedy velké, budu provozovatelům Labské boudy držet palce, ať všechno vyjde dle jejich přání a vy držte palce taky!